wz
   

 

Charakteristika pohoří Bucegi - dle Průvodce Olympia

Bucegi je nejznámějším a nejnavštěvovanějším rumunským pohořím. Leží při komunikační spojnici dvou významných měst - Bukurešti a Brašova. Je nejvyšším pohořím Východních Karpat (ve starší literatuře je zařazováno do Jižních Karpat), hřeben je protáhlý od severu k jihu na délku 25 km a dosahuje šířky 15 km. Na jihu přecházejí výběžky tohoto pohoří do karpatského předhůří, jihozápadní svahy spadají do údolí Brăteiul, které ho odděluje od pohoří Leaota, na západě a severozápadě je omezeno údolími Bran-Giuvala a Glăjerija. Na severovýchodě souvisí s masívem Diham, který se řadí do širšího systému pohoří Bucegi (odděleno sedlem Pichetu Roşu a údolím Cerbu), strmé východní srázy končí v údolí řeky Prahovy, za ním se zvedá pohoří Gîrbova (Baiul). Nejvyšším vrcholem a uzlovým bodem celého pohoří je hora Omul (2507 m), z níž vybíhají nejdůležitější hřebeny. Na jihovýchod, později na jih směřuje hlavní pásmo charakteru náhorní plošiny s rozsochami Obirsia (2405 m) a Costila(2489m). Na vrcholu Babele (2292 m) se hřbet dělí na dvě větve, na západní s vrcholy Cocora(2169 m), Lăptici(1872 m), Blana (1983 m), a východní s vrcholy Claia Mare (1852 m), Piatra Arsă (2044 m) a Vîrful cu Dor (2029 m). Těmito dvěma větvemi je sevřeno mělké údolí Izvorul Dorului. Hlavní hřbet leží mezi údolími řek Prahova a Ialomiţa. Protáhlý hřbet Strunga vybíhá z Omulu na jihozápad, ve svém dalším průběhu na jih je oddělen od východnějšího hlavního hřebene údolím řeky Ialomiţa a jeho výběžky spojují pohoří Bucegi s pohořím Leaota. Nejvyšší vrcholy jsou Doamnele (2483 m), Guţarul (2240 m), Bătrîna (2187 m), Deleanu (1904 m) a Lucăcilă (1686 m). Severní hřbety jsou kratší, avšak ostřejších tvarů. Z nich jmenujme Gauru (hora Scara 2421 m), Tigăneşti, Bucşoiu (2492 m) a Moraru (2357 m). Masív Diham navazuje na hřeben Bucşoiu, leží mezi údolími Cerbului a Rîşnoava, dosahuje nejvyšších výšek vrcholy Diham (1585 m), Căpătîna Porcului (1595 m) a Clăbucetul Baiului (1438 m), na severu souvisí s masívem Postăvarul.
Charakteristickým znakem reliéfu pohoří Bucegi je kontrast mezi strmými východními, ale i severními a západními svahy (horolezecké terény) a mírně zvlněnou náhorní rovinou hlavního hřbetu. Nejkrásnější pohledy na horské velikány proto nejsou z nejvyšších vrcholků, ale ze srázných okrajů plošiny a z hlubokých údolí.
Pohoří vyniká množstvím přírodních pozoruhodností a úkazů: přepestrým mineralogickým složením, botanickým bohatsvím. Prvním činitelem v němž je třeba hledat zdroj vytváření podivuhodného povrchového reliéfu, je různorodý stavební materiál. Základní horninou jsou sericitové břidlice, jež vytvářejí zejména severovíchodní svahy masívu a také jsou patrny při výtoku řeky Ialomiţa ze soutěsky Tătaru. Na povrchu je nejčastěji se vyskytující horninou vápnitý slepenec (konglomerát) - vápnitým tmelem pevně spojené úlomky pískovců, břidlic, vápenců a jiných materiálů. Tyto slepence vynikají vysokou propustností vody, která vede ke vzniku svérázných zvětralin (např. Babele). Západní, proti Branu položený svah, je tvořen lámavým a členitým vápencem, vytvářejícím charakteristický spádový reliéf (Hornului, Hornurile Strungi apod.). Ve východních částech pohoří převládají hodně rozrušené vápencové vrstvy s četnými žilami odlišných vápencových materiálů, které jsou v odborné literatuře nazývány Sinaia vrstvy. Údolí řeky Ialomiţa tvoří izolovaně stojící vápencový masív, v němž vodní tok vyhloubil řadu soutěsek a kotlin (Tătaru, Zănoaga a Orza), výmoly, zářezy a pukliny ve skalních stěnách dokumentují jejich složité utváření.
Ve čtvrtohorách byla severní část pohoří, zejména kolem Omu, pokryta ledovci, jejich pozůstatky jsou neckovité profily údolí, četné morény, jámy a trhliny. Dalším činitelem modelujícím horstvo jsou vody působící v různě propustných vrstvách, podél styčných ploch lze pozorovat četné prameny, vyvěračky a prosaky (např. v údolích Peleş, Urlatoarea, Jepilor). Vítr působící zejména na povrchové vrstvy, větrem unášená zrna hornin modelující a obrušující skaliska, vymílají vrstvy měkčích hornin a spolupůsobící s vodou při vzniku kuriózních útvarů (např. Babele a Sfinx).
V mohutných vápencovích formacích se nacházejí četné krasové útvary a jevy (jeskyně, soutěsky, závrty, odtokové rýhy, prohlubně, v nichž zůstává sníh ležet dlouho do léta). Krasové jeskyně Ialomiţa, Pusturicul, Tătaru a jiné jsou volně přístupné i navštěvované, i když dříve hojná krasová výzdoba je zničená.
Klima pohoří Bucegi jeví neobyčejnou rozmanitost a rozkolísanost, jak z hlediska plošného, tak i časového. Pro turisty jsou užitečné poznatky, že zde dochází k velmi náhlým a drastickým změnám počasí - i v nejparnějším létě může přijít vánice a teplota poklesnout pod bod mrazu. Vrcholové partie jsou často vystaveny silnému až bouřlivému větru. Srážkově nejbohatší je ze všech měsíců červenec, pro letní turistiku je nejpříhodnější druhá polovina srpna, září a mnohdy první polovina října, pro zimní sporty jsou vhodné březen a duben, v dolině Alba lze většinou lyžovat do června. Pro zimní pohyb v horách je nutné si uvědomit, že při novém sněhu a při oblevě jsou mnohá místa ohrožená lavinami, lavinové nebezpečí se však nevyhlašuje a ohrožené úseky se nevytyčují.
Květena v Bucegi je rovněž neobyčejně rozmanitá a pestrá, na mnoha místech se vyskytují doslova záplavy horských květů. Bylo zde zjištěno 1185 druhů rostlin, z nichž 68 % představuje karpatské endemity. Nejvíce rostou ve vrcholových partiích dolin a na strmých svazích, bezprostřední okolí turistických cest, zejména na náhorní plošině, bývá značně devastováno. V pohoří jsou zřízeny tři přírodní rezervace. Největší (5700 ha) zahrnuje v širokém půlkruhu od letoviska Sinaia až po sedlo Strunga strmé východní, severní a západní srázy pohoří. Další rezervace (300 ha) je v oblasti jeskyně Ialomiţa a třetí pak v soutěsce na hoře Zănoaga (250 ha). Předmětem ochrany je např. horská květena (alpská protěž, zvonce, hořce aj.), vzácné druhy borovic, modřín, z živočišstva pak kamzík a horské slípky.

 

  Mým pohledem  www.petrnuhl.webzdarma.cz    Vše o  Canon G7   http://canon.hostuju.cz/index.htm