wz
zpět Tip na výlet Fotografie Kamery Deník Info
Rumunsko


 

 

 

 

    Deník Irenky Labudkové ....                                     Rumunsko 2006
  Den čtvrtý :úterý  18.7.2006 cca 300 km    směr Sighisoara,Brasov,Bran

Ráno jsme měli namířeno navštívit jedno z opravdu mála skutečně historických měst a to Sighisoaru . Jeli jsme tam  přes  Odorheiu Seculesc a kousek před ním jsme narazili na krásný penzion u cesty Millenium ,kde jsme si dali kávičku a informativně jsme se zeptali na cenu za noc ,která byla 55 RON za pokoj,což je cena skvělá,vzhledem  k tomu jak luxusně ten penzion vypadá.Ještě chvíli před touto kafepauzou nás zastavili v malé dědince ,policajti ,že jsme překročili rychlost,ale naštěstí ,že jsme cizinci ,to skončilo bez pokuty . Jinak policajti tam číhají ve velkém množství hlavně ve vesničkách nebo za nimi,ale většinou to hned poznáte jak na vás protijedoucí auta začnou blikat světly. Tak na ně pozor  a raději se snažit rychlost dodržovat.                 Město Sighisoara -jeho středověká silueta cimbuří a špičatých věží,která vás uvítá hned při vjezdu ,skutečně odpovídá představám o městě ,které se stalo rodištěm Vlada Tepese muže proslulého pod jménem Dracula. Narodil se zde v roce 1431 v obyčejném dvoupatrovém domě na Piata Muzeului. Tento dům se zachoval dodnes ,nyní je je v něm ovšem již jen restaurace s typickou rumunskou kuchyní a muzeum zbraní. Sighisoara krom toho nabízí oproti jiným rumunským spíše moderním městům také krásné a zachovalé historické centrum. Městským čtvrtí dominuje citadela posazena na skále ,jejiž úbočí je přímo osázeno změtí starobylých domů a domečků .Nad hlavní bránou se tyčí mohutná věž s orlojem ,ze které vidíte město jak na dlani a krom toho nabízí také skvělý výhled do celého okolí. Fascinujícím dojmem také působí svítivě bílá fasáda rumunské pravoslavné katedrály,postavené v byzantském slohu,ke které se dostanete ,přejdeteli po lávce přes řeku Tirnave Mare. Odpočinout si pak můžete v některé z četných příjemných restaurací,kde ceny jsou také vcelku solidní. Káva 2 RON,čokoláda 1,5 RON,zeleninový salát 8,6 RON ,pizza 6-14 RON.Zkusili jsme se zde pozeptat na nocleh ve zdejším kempu Villa Franca. Pikolík před kempem nám sdělil ,že nabízejí pouze chatky a jedna noc stojí 99 RON ,což se nám zdálo moc. Místa pro auta a spaní v něm neposkytují ,ale prý jinak můžeme spát všude kolem mimo kemp a zadarmo ,řekl s úsměvem  což byla opravdu novinka a tak jsme se raději obrátili na patě a rozhodli se pokračovat dál na Brašov. Toto město je rozděleno na dvě části : barokní staré město mezi horami Timpa a Postavaru a předměstí panelových domů a průmyslových závodů. Starý Brašov určitě stojí za prohlídku. Z města je to také kousek přímo do horského střediska Poiana Brašov ,dále k opevněným kostelům a také k takz. ,,Dráculovu hradu"-Branu Nejlepší výhled na město se nabízí z vrcholu Timpy,kam lze zajet lanovkou.Na pěkném náměstíčku jsme si sedli do pěkné restaurace ,kde jsme byli jen my dva a jinak samá rumunská smetánka a ceny tím pádem také luxusní . Expreso 4 RON . Za náměstím jsme si zašli na zmrzlinu . U nejbližšího stánku stál jeden kopeček 2,5 RON a o deset metrů dál už jen 1,5 RON . Čím dál od náměstí ,tím levněji,ale zmrzka byla opravdu vynikající .V Brašově nás ovšem čekal ještě silnější zážitek než jeho krásné centrum. Vrátili jsme se k autu a zjistili ,že bylo celou dobu okýnko otevřené dokořán,ale přitom nic z auta nezmizlo. Myslím si ,že spíše to ovšem byla náhoda a naše štěstí,než že by tam byli tak poctiví lidé .  Proto to raději nezkoušejte a před opuštěním auta ,si ho raději dobře zkontrolujte. A to nás ten večer čekalo ještě pár dalších ,,vzrušujících zážitků" Nejdříve jsme se nemohli vymotat z města,chtěli jsme směrem na Rasnov a vjeli přímo do protisměru plného aut,ale nakonec nám dobří lidé poradili správný směr a už jsme fičeli. Cestou jsme minuli pár kempů,solidně vypadal ten před Rasnovem ,ale my jsme chtěli být na noc už pod Branem.Když jsem tam ovšem uviděla tabuli z nápisem Camping Vampyr,řekla jsem si ,aby tam taky nebyly vampyrovské ceny  a taky ,že byly.Cena na jednu noc za místo pro auto 10 RON ,osoba 12 RON ,sprcha 14 RON. Obzvlášť cena za sprchu mě dorazila-jo,jo hrabě Dracula vydělává ještě i po 600 letech.Vyrazili jsme tedy dál směrem na Moieciu de Jos ,že snad tam nejdeme nějaký levnější penzion,nebo popřípadě v nouzi sjedeme na nějakou boční cestu a přespíme v autě .Na rozcestí na Fundatu a Sirneu sice penzion byl ,ale motalo se tam pár jakýsi podivných týpků,tak jsme pokračovali dále na Fundatu. Začalo se stmívat a široko daleko žádné světýlko ,ať od chalupy nebo penzionu ani žádná příhodná boční cestička. Pak jsme v dálce uviděli něco jako pasteveckou boudu,jenže vedla k ní cesta po kamenech do kopce ,zarostlá travou. Zkusili jsme po ní vyjet ,jenže po pár metrech jsme to vzdali,chvíli jsme se zasekli ,neboť nešlo jet ani tam ani zpět zpátky a Péťa  se musel hodně snažit ,aby se mu podařilo vycouvat zpátky. Nakonec se nám to podařilo ,ale myslím si,že tím naše  milá Felície splnila takové malé zkoušky na terenní auto.Ve Fundatě jsme viděli ceduli s nápisem Penzion Tomis . Ten byl ovšem zase na kopci plném šutrů. Vystoupili jsme z auta .že tam zajdem pěšky a v tom se u nás objevili dva chlapi-no chlapi ten jeden vypadal jako velký šedovlasý medvěd.A samozřejmě nám zase pouze rumunsky začal vysvětlovat ,že ten penzion nahoře je jeho,že si ho máme naložit do auta a schůdnější cestou nás tam zavede. Nastalo bleskové rozhodování ,zda medvěd mluví pravdu a je opravdu majitel. Vzhledem k tomu ,že ten vedle mě sjel takovým divným oplzlým pohledem a druhý vypadal jak vypadal. Dostala jsem jako správná žena strach.  Ale nakonec jsme ho naložili a opravdu nás dovezl před penzion Tomis a byl jeho majitel. Jmenoval se Vasile a jeho sympatická manželka Lidia,která uměla francouzsky ,takže jsme se trošku doruzuměli,nás hned zvala do jídelny ,jestli prý nemáme hlad. My ,že nééé  ,jen jsme se zeptali ,jestli si můžeme venku něco ugrilovat.Pan Vasil nám okamžitě začal rozdělávat oheň v krbu. Jenže když viděl,že jsme na ten gril vytáhli dva obyčejné párky,začal se strašně smát ,že prý si myslel ,že budeme grilovat něco většího,nějakou flákotu masa. A tak jsme se nakonec přece jen ocitli v jejich jídelně ,kde jsme seděli u velkého stolu ještě z dalšíma jejich známýma .Postavili před nás velké mísy plné smažených kapřích řízků,k tomu česnekovou omáčku a bramborové placičky.O žízni nás ovšem  také nenechali.Péťovi Vasile naléval nějakou rumunskou pálenku a později své bílé domácí víno,které naléval z obrovského skleněného demižonu a mě hostil vodkou Alexander Great,která byla opravdu,,great",když mi ji nalil pokaždé do poloviny skleničky,připadala jsem si jak v Rusku,tam také vodkou zrovna při nalévání nešetří a tak jsem si ji alespoň trochu snažila ředit Spritem.Po jídle jsme se přesunuli ven ke stolu a pak už to mělo rychlý spád.Jen se nalévalo,dolévalo a připíjelo na všechno možné ve finále už i na ruské,,Zdarovje" Všichni uměli pouze rumunsky,ale čím více jsme pili,tím více jsme si rozuměli-alkohol prostě překonal veškeré naše jazykové bariery. Akorát je mi líto ,že zrovna nejluxusnější ubytování,pokoj a postel během naši cesty Rumunskem si vůbec nepamatuji.               Ráno jsme se s těmito družnými a pohostinnými majiteli penzionu Tomis rozloučili a vyrazili na hrad BRAN.                                                                                                                  

Den pátý :středa  19.7.2006  cca 90 km           směr Bran,Busteni,Sinai

Městečko Bran tvoří vstupní bránu do stejnojmenného sedla,jenž kdysi představoval hlavní stezku do Valašska.Hrad Bran,pochází ze 14.století a je představován jako ,,Draculův hrad",vzdor skutečnosti ,že zde Vlad Tepes-Dracula nikdy nežil.Mylnému názvu se však není co divit.Hrad postavený  v pohádkově gotickém stylu skutečně vypadá jako pravý příbytek krvežíznivého hraběte. Na vysokém skalním masivu obklopen hustými lesy,stojí mohutná stavba hradu,jehož věže a hradby se tyčí k nebi na působivém pozadí horských hřebenů. Hrad byl po dlouhém období oprav  a renovací znovu otevřen teprve nedávno a jeho současná podoba odpovídá době ,kdy v něm sídlila na začátku 20 století jeho nejznámější obyvatelka rumunská královna Marie.Hrad bývá každý den přímo zaplaven turisty a tak nejlepší je přijet k němu brzy ráno,kdy se otvírá.My jsme k němu dorazili v 8 ráno a hezké městečko se zrovna probouzelo. Vstupné bylo 8 RON a my se mohli vklidu bez průvodce volně procházet v komnatách.Na Draculu zde opravdu žádná upomínka není,zato dole v podhradí byly stánky doslova zavaleny všemi možnými upomínkovými předměty s jeho vyobrazením.Já jsem se osobně setkala ,když jsem si vybírala u jednoho stánku pohledy a někdo mě chytil zezadu za ramena,otočila jsem se a byl to on,strašlivě jsem se zlekla a zařvala -jo takových osob za něho převlečených tam totiž mezi lidmi chodilo a strašilo spousty. Pak jsme se vydali do Sinaie ,kde nás čekalo další kulturní vydovádění-zámek Peles . Zámek Peles se nachází v městečku Sinaia ,které je přezdíváno ,,Perla Karpat",především kvůli nádherné přírodní scenérii,která ji obklopuje.Zámek sám je postaven ve velkém parku v anglickém stylu a připomíná zámky v Bavorsku. Byl vystaven v letech 1875-1883 pro krále Carola 1. Myslím si ,že tenhle zámek je opravdu skvost mezi zámky a to nejen v Rumunsku.Viděla jsem jich už hodně ,ale Peles mě opravdu vzal za srdce,nejen stavba samotná,ale také jeho překrásně zdobené komnaty všech stylů,evropského,maorského i orientálního a k němu bohatý stylový inventář a nádherné obrazy známých mistrů.                                                                              Po návštěvě zámku jsme si udělali,ještě malou procházku Sinaiou ,která je zároveň lázeňským městečkem,na každém rohu útulné kavárničky,obchůdky.Ceny ovšem byly také ,,lázeňské". Dost draho bylo nejen v restauracích,ale i v obyčejných obchodech s potravinami.A ještě jeden jev jsme zaznamenali a to žebravé děti,které sice byly pěkně oblečené,ale tvrdily,že mají hlad.Zpátky jsme se vraceli zpět směrem na Preadal a Rasnov,zahlédli jsme tam ,totiž pár ideálních míst na piknikování+přespání. Zaparkovali jsme na jednom volném travnatém prostranství u potoka ,kde již stanovalo pár rumunských rodin.Byl to samozřejmě neoficiální kemp ve volné přírodě. Rumuní kolem si dělali ohníčky,některým vyhrávala k tomu i typická rumunská hudbička a byli všichni naprosto v pohodě a nikdo si nás nevšímal. Taky jsme si rozdělali oheň,piva dali chladit do potoka,opekli si krásně párečky a měli jsme pravý rumunský piknik,byla to božská pohoda a klídek.Moc se mi to líbí tenhle rumunský zvyk,sbalit se a vyjet kousek do přírody ,posedět u ohně,eventuálně přespat jen tak na divoko. A takhle piknikující rodiny jsme vídávali ve velkém počtu.Spát jsme šli docela brzo neboť jsme měli na druhý den naplánovaný výlet na horu Babele a vrchol Omul 2507m.n.m. v pohoří Bucegi.

Den šestý :čtvrtek  20.7.2006 cca 245 km      směr Busteni,Sinai,Slobozia

Lanovka vyjížděla v 8 hod z Busteni,malého městečka pod příkrými vrcholy Caraimana Costila,jež oddělují údolí Alba ,které se může pochlubit seskupením největších útesů v Evropě. Na vrcholku Caraimanu,se tyčí obrovský kříž ,památník,který byl vztyčen po 1.světové válce.Busteni je opravdu skvělou základnou pro pořádní tůr do okolních hor.Naše lanovka ,která stála 19 RON na osobu nás vyvezla do dvou tisíc metrů na vrchol Babele,z kterého je nádherný výhled na celé horské panorama a pouhých 5 minut od stanice lanovky k působivému skalnímu útvaru ve tvaru lebky,kterému se říká ,,babelská Sfinga". Z Babele jsme si vyšlápli po žluté značce na nejvyšší vrchol pohoří Bucegi horu OMUL (2507 m.n.m.) . Cesta tam trvala necelé dvě hodky ,byla to pohoda ,spíše taková procházka,celé pohoří totiž vypadá jako travnatá náhorní planina. Když jsme dorazili k chatě na Omulu,ocitli jsme se už v mracích a vál tam ,docela silný vitr. Na chatě se ovšem není možné občerstvit ,na požádání vám pouze udělají kávu.Lze tam však za 25 RON přespat. Cestou zpátky jsme potkali  dva turisty ,kteří se nás anglicky zeptali ,zda jdou správně po žluté ,pro jistotu jsem se zeptala Péti ,jestli fakt je to žlutá značka  a najednou se ,,Angličani" ozvali : ,,Hele vole , voni  jsou taky Češi ". Tak jsme se společně zasmáli ,hodili řeč,turisti patřili k české výpravě ,která sem přijela s cestovkou. Pak jsme pokračovali dál ke k památníku 1.světové války .Tam jsme šli sice dlouho,ale také po rovince.Cestou jsme ještě narazili na zbývající Čechy z cestovky s jejich průvodkyní .Začali jsme se s ní vybavovat,až došla řeč k sestupu Z Babele po modré značce pod lanovkou dolů do města,kterou jsme chtěli jít zpátky.Paní průvodkyně nás však od toho sestupu odrazovala,že má schozeno již od dětsví mnoho hor,ale tohle ,že by sama bez horského vůdce nešla ,že podle mapy to vypadá na velmi strmý sestup a ten kdo se bojí výšek a má závratě tam nemá jít vůbec. V ten moment jsem věděla ,že se tedy já zpátky vrátím lanovkou.Péťa se  ovšem jejího varování nezalekl a byl  pevně rozhodnut to sejít. Od památníku jsme se pak vydali k lanovce po modré značce a já si uvědomila ,že to už ,je ta modrá o ,které mluvila průvodkyně.Než jsme se dostali k lanovce ,čekalo na mě pár težších úseků,píšu záměrně ,,na mě" neboť Péťa to šel v pohodě ,ale já jsem přece jen trochu méně statečná holka . V jednom místě nás však čekal krásný pohled ,který bychom jinak nemohli odnikud vidět,přímo nad námi vysoko ,ve skalách hnal ovčák ve starodávném dlouhém černém plášti s kloboukem velké stádo dlouhosrstých ovcí -teda jak ty se tam vyškrábaly mi nebylo jasné. Když jsme dorazili k lanovce měla jsem pár vteřin na poslední rozhodování ,zda to zpátky v klidu sjet lanovkou ,nebo jak mě Péťa přemlouval ,sejít to s ním dolů.Měla jsem velký strach,ale povzbudily mě skupinky lidí ,kteří šli po té trase nahoru a přitom průvodkyně říkala ,že tam neuvidíme ani živáčka.Nakonec jsem to sešla a pravdu měl Péťa-trasa nebyla nějak šíleně strmá ,sem tam jsme se přichytili řetězů ,ale opravdu to nijak zvlášť nebezpečné nebylo-horský vůdce by se zde spíše pekelně nudil . Já jsem byla ale šíleně unavená neboť shrnuto-něco jsme měli už v nohách nachozeno ze ten den a cesta dolů je náročná na čas,šli jsme ji necelé 4 hodky ,je to trasa nádherná ,zdlouhavá ,ale ne nebezpečná.Dolů jsem já osobně dorazila odřená,špinavá a K.O. ,ale dnes jsem už ráda ,že jsem ten sestup postoupila,neboť ty krásný výhledy zdola na skály a vodopády opravdu stojí za tu námahu. Pak jsme vyrazili rovnou směr moře ,na Ploiesti,Sloboziu.Nejdříve jsme chtěli jet vkuse celou noc až do Constanty,ale byli jsme z té tůry dost unaveni taky už se rychle smívalo,tak jsme to zapíchli v polovině cesty a někde na poli jsme zaparkovali a unaveně padli na nenafuknutou matračku do auta. V noci pokud nejste zrovna na dálnici,se tam opravdu moc nevyplatí jezdit,neboť v té tmě absolutně nejdou moc dobře vidět všichni ti toulavý psi,dobytek,anebo sem tam motající se domrtva opilí vesničané . Vůbec nebylo výjímkou ,že jsme občas viděli někoho jak si spokojeně chrupe v příkopě,nebo jednou dokonce spal na kraji cesty a auta ho v klidu objížděla.

Den sedmý :pátek  21.7.2006 cca 210 km      směr: Mamaie,Vama Veche

Ráno jsme tedy opět pokračovali směr -moře.Cesta na Constantu už byla úplně nádherná,bez děr a proto i velmi rychlá.Akorát v Giurgheni vybírají poplatek za most přes Dunaj 5 RON. Opět jim raději dejte přesně 5 RON , neboť my jsme dali 10 RON  a zase nám nechtěli vydat.Už jsme byli ovšem více v tom sběhlí,než na začátku a tak po krátkém dohadování,nám nazpět vrátili. Pak už jsme fičeli přímo do Mamaie ,nad kterou jezdí lanovka a je z ní vidět jak na celou Mamai,tak i na pláže ,moře,delfinárium. Bylo tam plno velmi luxusních hotelů s krásnými ,udržovanými plážemi.Tam jsme se na chvilku zastavili na čumendu a pak pokračovali dál přes Constantu,která na nás působila jako velké a velmi chaotické město.Nedalo se jen tak z něho vymotat,uvízli jsme v zácpě a nakonec jsme usoudili,že římské památky,které jsme zde původně chtěli jet navštívit opravdu hledat nebudeme a raději si je domyslíme. Rozhodli jsme se pak pokračovat rovnou až  dolů ,k bulharským hranicím,do vesničky VAMA VECHE.

    <<<strana 1                                                                                                                 strana 3 >>>

,