wz
zpět Tip na výlet Fotografie Kamery Deník Info
Rumunsko


 

 

 

 

    Deník Irenky Labudkové ....                                     Rumunsko 2006
 

 

Pohodová vesnička VAMA VECHE ( Stará celnice) ,leží necelých 20 km od Mangalie přímo u bulharských hranic . V dobách komunistů byla uzavřena všem  s vyjímkou zaměstnanců zaměstnanců Clujské univerzity a těch ,kteří s ní aspoň nějak vzdáleně souviseli a tím pádem se stala rájem nekonfornních občanů ,kteří zde mohli alespoň na čas uniknout dozoru Securitate .Dříve se tu koupalo bez plavek ,ale dnes je nošení celých plavek na pláži spíše vyjímkou než pravidlem.Není zde žádný hotel ,ale téměř v každém domě nabízejí ubytování v soukromí. My jsme ho našli v malém domečku u jedné sympatické paní za cenu 60 RON za noc,což byla super cena na to ,že jsme byli ve vyhledávaném středisku,mimo rušné centrum s obchody a restauracemi a přitom blízko pláže.Hned po vybalení jsme utíkali přímo na pláž.Moře bylo krásné ,akorát byly docela velké vlny a já jelikož jsem spíše sváteční plavec ,tak jsem si ho tím pádem  plavecky moc neužila.Ale věřím tomu ,že skákat přes vlny a proti vlnám může být docela zábava.Mě to přestalo bavit hned ,jak mě jedna taková vlna odmrštila až na břeh a vyplivla jsem nějakou ulitu . Pláže jsou písčité ,sice ne už tak čisté jako třeba v Mamai ,ale každý večer je zde nějaká úklidová četa tmavších domorodců uklízela.Celý břeh taky hlídala poctivě parta plavčíků,což nás docela překvapilo a jejich varovné píšťalky se ozývaly také docela hojně.Jelikož jsme přijeli v pátek a na víkend ,bylo tady také druhé ,,moře" a to moře lidí .prostě hlava na hlavě .Kdo to zrovna nezbožňuje ,stejně jako já tak ať sem přijede spíše ve všední dny.Nevadí .Večer jsme se vypravili omrknout místní restaurace a bylo jich tam opravdu spousty .Z každé se ozýval jiný druh hudby ,takže si kdokoliv mohl vybrat tu svou.My jsme ji našli ten večer v pořadí jako třetí a aniž  bychom to tušili,ocitli jsme se přímo na takovém rumunském mini festivalu ,byla tam spousta mladých Á-LA TRÁVIČKA . Vůbec celá Vama Veche se jen hemží nezávislýma lidma ,něco jako novodobí hippies.Koncert byl ovšem perfektní -dva kluci s kytarou zpívali rumunské písničky -opravdu to byl fajn etnický večer . Druhý den jsme opět celý proleželi na pláži ,relaxovali a sem tam jsme si lenošení spestřili ledovou kávou ,shaormou (8-10 RON ) od pravých Turků,nebo smaženými rybičkami.Večer následovala znovu obhlídka restaurací.No a třetí den při opětovném vylehávání na pláži jsem se už začínala,těšit,že se další den rozloučíme s mořem a pojedem zase někam dál .Ten večer,když se vylidnila pláž ,slunce začínalo zapadat a my jsme se procházeli, mi moře konečně poskytlo to co jsem potřebovala-nádherný pohled do divokých nespoutaných vln.Našli jsme i fajnou restauraci,kde stoly byly až u břehu ,takže každá větší vlna nám šplouchala na nohy.O půlnoci jsme si ještě spontálně zatančili na pláži na místní pařbě a naposledy dali pekelně dobrou shaormu.

Den desátý :pondělí  24.7.2006 cca 560 km      směr Bucurest,Pitesti

Po třídenním válení se na pláži a sladkém nicnedělání jsme tedy ráno opět vyrazili na cestu .Zpět jsme jeli přes Harsovu na město Slobozia ,kde jsme sjeli odbočkou na novou dálnici,po které jsme krásně fičeli až do Bucuresti,tu jsme ovšem nenavštívili ,pouze objeli a pokračovali na Pitesti,které je známe především svou automobilkou Dacia a dřevozpracujícími a petrochemickými továrnami.Při průjezdu tímto špinavým městem jsme museli pozávírat okýnka v autě ,neboť vzduch z těchto továren byl opravdu nedychatelný. Další město na naší trase Ramnicu Valcea ,bylo docela pěkné.Je zde sice mnoho panelových  domů,ale objevíte tu i nemálo půvabných starých kostelů. Na jednom sídliští ,kterým jsme projížděli,jsme viděli docela zajímavý jev ,jak se u jednoho paneláku pásla kráva ,pěkně volně se tam procházela ,komu asi patřila ? Že by nějakému najemníku v bytě ?? Nedivila bych se ,ale zase má asi každé ráno čerstvé mléko ke snídani . Náš turistický cíl byl ten den Horezu ,dojeli jsme zde však až večer,tak jsme narychlo našli nocleh ,ve velmi čistém a upraveném penzionku. Po celodenní únavné cestě od moře jsme už jen padli do měkké postýlky a usnuli.

Den jedenáctý :úterý  25.7.2006 cca 280 km  směr: Horezu,Sibiu,Rimitea

Hned ráno jsme zamířili do 16 kilometrů od Horezu vzdáleného Polovragi nad kterým se tyčí Căpătînijské hory. Každý rok mezi  14 a 20 červencem je Polovragi místem konání velkých valašských slavností. Tzv. Nedeia je pro místní horaly skvělou příležitostí ,aby se slavnostně oblékli ,tančili a vůbec se vrátili ke starým zvykům. My jsme ovšem tento termín propásli ,ale i v jiné dny Polovragi nabízí mnoho zajímavého. Severně od vesnice v jeden a půl kilometrů dlouhé  soutězsce   leží Polovragský klášter a jeskyně . Nejdříve jsme navštívili klášter ,kde už po nás vůbec žadná vstupné  nechtěli a jeden mnich nám vyloženě dovolil fotografovat.Uvnitř kostela jsme ovšem nebyli ,neboť byl zrovna rekonstruován,objevili jsme zde však malý tajemný  hřbitůvek ,kde  byli pochováni tamní mniši a představení tohoto kláštera.Pak jsme si hodili maký výletek pěšky o kousek dále k polovragské jeskyni. Vstupné vyšlo na 2 RON ( 16 Kč) a provázel nás prúvodce ,který tam asi i bydlel ,neboť měl v jeskyni u vchodu malou chatičku s postelí.Tato jeskyně je vyhlášená především díky svým nadherným stalaktitovým ´tvarům v tkz. ,,Dómu svící". Není sice tak upravená a vyčištěná jako běžné jeskyně u nás ,ale právě tím zachovaným přírodním rázem má zase jiné kouzlo. Osvětlena je jen lehce ,ale na co chce průvodce upozornit ,to nám osvětlil baterkou a tak se třeba  stalo ,že jsem šlápla do jezírka ,které by u nás bylo kouzelné a sloužilo ke splnění přání příchozích návštěvníků a k následnému vhození peněz . Ikdyž jsme průvodci nerozuměli ani slovo v rumunštině ,moc se nám ta jeskyně líbila.Naše další zastávka byl Horezský klášter ,který leží blízko vesničky Romanii de Jos.Tento klášter je největším a nejpozoruhodnějším komlexem staveb,jež rumunský architekt Brincoveanu a Valašsku realizoval.Nejen ,že se v tomto krásném klášteře opět neplatiložádné vstupné,ale také to byl první klášter,kde jsme mohli fotit i uvnitř klášterního kostela.Zde se nás také ujal mladý sympatický mnich a dal se s námi do řeči.Jelikož však jeho anglická slovní zásoba nestačila na popis fresek na kostele ,přivolal na pomoc samotnou matku představenou a ta nám pěknou francouzštinou vysvětlila ,jaký je rozdíl mezi rájem a peklem .Byl to zajímavý zážitek ,žadnou abatyši jsem totiž nikdy před tím naživo neviděla,natož abych s ní mluvila,byla to už stará paní ,ale vyzařovala z ní velká autorita ,tu bych si raději nedovolila naštvat,co by její podřízený . Nejvíc ovšem na mně zapůsobila slova na rozloučenou od toho mladého mnicha: ať naše cesty provází bůh a a v našem srdci ať navždy žije láska. Docela mě to dostalo.Po zakoupení upomínkových předmětů v podklášteří ,hlavně horezské malované keramiky ,jsme vyrazili dál směrem na Calimenesti,které je vstupem do  Oltské soutězky -nádherného,hlubokého a klikatého průsmyku,ve kterém se nachází také několik klášterů,nejznámější je Cozia a Turnul  .My jsme navštívili klášter Coziu,který je nejstarší byzantskou architektonickou památkou  na Valašsku,byl založen roku 1388 díky podpoře Draculova dědečka Mircei Staršího,který je zde i pohřben.V klášteře se dnes nachází muzeum sakrálního umění  (sakrální – posvátné) a kromě exponátů můžeme z jeho oken obdivovat i nádhernou vyhlídku na oltské údolí a hory.Po jeho návštěvě nás pak čekala dlouhá cesta v autě a to už nás plně pohltily karpatské hory,které jsou opravdu úžasné.Projeli jsme městy Sibiu,Alba Lulia,a vAiudu jsme zkratkou odbočili do půvabné vesničky Rimitea ,zkratka se nám ovšem moc nevyplatila ,neboť cesta tam byla značně rozbitá a jeli jsme krokem skoro tři hodiny-no fakt zkrácení cesty jak vyšité .V Rimitei  jsme našli krásné ubytování u maďarů v dřevěném domečku plném květin.

Den dvanáctý :středa  25.7.2006 cca 160 km  směr: Baile Felix.Oradea

Ráno jsme vyrazili,již směrem k hranicím na Oradeu,projížděli jsme pohořím Bihor ,kde jsme měli v plánu navštívit ledovou jeskyni Scărişoara ,ale chytli jsme takovou bouřku ,že jsme nakonec pokračovali na průsmyk Virtop a dále na Baile Felix , které leží 8 km od Oradei.Je to pěkné lázeňské městečko v jehož středu se nachází termální bazén.Lázeňské kůry zahrnují léčivé koupele ve fosilním bahně nebo místní rašelině a lázně v bazénech s teplou lehce radiaktivní vodou z řeky Petea, v níž se dodnes z třetihorních dob zachovával termální leknín ,jehož má toto město i ve znaku jako symbol.Našli jsme zde super levné ubytování ,ale taky podle toho vypadalo,sice čisté ale vedle sebe naskládané kamrlíky,kde jsme přes zeď slyšeli chrápání ostatních ubytovaných. Ten večer nám to ,ale vůbec nevadilo,neboť to byla naše poslední noc v Rumunsku a v jedné lázeňské restauraci jsem si večer i pěkně pobrečela ,když na mě padl smutek z odjezdu.

Den třináctý :čtvrtek  26.7.2006 cca 520 km směr:Debrecín,Omšenie

Ráno jsme se teda v kamrlíku sbalili a vyrazili do Oradei na hraniční přechod a hurá domůů. Rumunsko celkově na nás zapůsobilo ,tak ,že jsme se jednoznačně rozhodli,že se sem za rok opět musíme vrátit a poznat ho zase o trošku víc.Jeho chudobné ,ale kouzelné vesničky,krásné památky,tajemné kláštery a hlavně nespoutaná a divoká příroda-to vše stojí za návrat . Takže za rok nashle !!!                        

 

 

Den čtrnáctý :pátek   27.7.2006 cca 150 km  směr  Omšenie Havířov

                                                                                       

    <<<strana 2                                                                                                               

,